Otázky a odpovědi pro Oranžový klub ČSSD

Otázky Oranžového klubu na kandidátky ČSSD do Senátu

 

 

  1. Proč jste se znovu rozhodla kandidovat do Senátu?

Deset let působím v zastupitelstvu Prahy 10, kam mě voliči prokroužkovali z nevolitelného místa v roce 2006. Prošla jsem cestou od řadové zastupitelky, přes předsedkyni komise, až po radní a místostarostku. V roce 2014 jsem se stala senátorkou. Dva roky jsou příliš krátká doba na prosazení vizí, které jsem si naplánovala. Jejich přehled najdete na mé webové stránce, pravidelně o nich píšu i na Facebooku a Twitteru.

 

  1. Jako senátorka působíte již 2 roky. Jak byste zhodnotila toto období? Co se Vám podařilo prosadit a co naopak ne?

V Senátu jsem mj. podpořila kampaně proti psím množírnám a kožešinovým farmám, spolunavrhovala jsem např. zákon proti politickým trafikám nebo zákon na regulaci politické reklamy. Chci prosadit mj. zcela nový pohled na protipovodňovou ochranu ČR včetně modelu financování, povinnost developerů podílet se na dalších nákladech jejich výstavby (školky, komunikace) nebo prosadit založení ženské soutěže v tenisu vozíčkářů (a obecně zvýšení podpory sportu hendikepovaných).

 

  1. Domníváte se, že je v Senátu dostatečné zastoupení žen/političek?

V Senátu je málo žen – 18,5 %. Na druhou stranu, za dva roky jsem v horní komoře neměla pocit, že bych cítila ze strany mužů diskriminaci. Obecně v Senátu panují hezké vztahy mezi politiky, na hony vzdálené od testosteronem nabité sněmovny. Moje kolegyně senátorky jsou většinou zajímavé a silné osobnosti, se kterými je radost spolupracovat. Ještě chci připomenout, že často větší rozdíly než mezi muži a ženami jsou mezi příslušníky různých generací. Do Senátu se lidé mladší 40 let nedostanou, ale jinde je dobré kromě rovnosti pohlaví prosazovat i rovnost různých věkových skupin.

 

  1. Myslíte si, že pohled žen političek se na některé věci liší od pohledu jejich mužských kolegů? Pokud ano, můžete uvést nějaký příklad?

Ty rozdíly nejsou tak velké, jak by se mohlo zdát. Nevím, jak jinde, ale v politice to rozhodně platí. Větší roli myslím hraje způsob výchovy mužů a žen, obor jejich vzdělání, místo bydliště nebo věk. Za dva roky si nevzpomínám na případ, kdy by v Senátu muži a ženy hlasovali nebo argumentovali jako blok proti sobě ve stylu „my chlapi si myslíme X za nás ženy prohlašuji“.

 

  1. Co si myslíte o postavení žen v České republice (např. trh práce, rodina, veřejný život atd.)?

Nejdůležitější je změna myšlení většiny společnosti za poslední leta a desetiletí, která jde dobrým směrem. Když zavzpomínám na své dětství, pamatuji si různá dogmata typu „žena nemůže pochopit fotbal“. A nebylo to jen o mužském pohledu na ženy, ale zejména o roli, kterou samy ženy přijímaly. Dnešní česká společnost má hodně otevřený pohled na rovnost pohlaví, kterou je třeba dotáhnout mj. ve vyrovnání příjmových rozdílů za stejnou práci.

 

+++

 

ŽIVOTOPIS

Mgr. Ivana Cabrnochová (1974) Deset let pracuji pro desítku, deset let pracuji pro vás

Narodila jsem se v Praze 10 na Zahradním Městě. Chodila jsem zde do mateřinky Chmelová a do základní školy v Břečťanové ulici. Až do nástupu na střední školu jsem hrála házenou za TJ Astra. Mám tři děti – dceru a dva syny. Vystudovala jsem střední zdravotnickou školu, obor zdravotní laborantka. Pracovala jsem v nemocnicích Na Homolce (oddělení klinické biochemie) a Motol (oddělení klinické hematologie a krevní transfuze). Během mateřské dovolené jsem začala studovat a úspěšně absolvovala magisterské studium na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, obor tělesná a pracovní výchova zdravotně postižených. V politice jsem aktivní od roku 2006. Díky preferenčním hlasům jsem se dostala do zastupitelstva MČ Praha 10, v letech 2010 a 2014 jsem mandát obhájila. V roce 2014 jsem byla zvolena do Senátu Parlamentu ČR za volební obvod Praha 10, Dubeč, Štěrboholy. Mezi roky 2012–2014 jsem byla zástupkyní starosty pro územní rozvoj Prahy 10, nyní zde působím jako radní.