Rozhovor pro časopis Vaše 10 – nezávislý měsíčník pro Prahu 10

Senátorka Ivana Cabrnochová: Pro občany Prahy 10 pracuji už 10 let

 

Už dva roky zastupuje voliče z Prahy 10, Dubče a Štěrbohol Ivana Cabrnochová v horní komoře Parlamentu. Jak zpětně hodnotí dva roky v Senátu a proč se rozhodla v říjnových senátních volbách svůj post obhajovat? „Pro občany Prahy 10 pracuji v zastupitelstvu už deset let. Senátní mandát jsem získala v doplňovacích volbách na dva roky. To je krátká doba na to, aby se dalo stihnout všechny věci, co jsem si naplánovala. Mám připravený dlouhý program kroků a cílů na příštích šest let. Mám dvouleté praktické zkušenosti ze Senátu, díky kterým vím, jak své plány prosadit,“ poznamenává senátorka Ivana Cabrnochová.

 

Když se řekne Praha 10, co vás napadne?

První se mi vybaví Zahradní město, místo, které znám už od dětství. Vzpomínám na mateřinku v Chmelové, na základní školu Břečťanová, které jsem navštěvovala, nebo na TJ Astra, kde jsem hrála házenou. Vzpomínám na Hamerský rybník, na sportoviště podél Botiče, i na oblast, které se dnes říká Trojmezí. A zejména si vzpomínám na svého tátu Václava Cabrnocha, zaměstnance továrny Technometra, se kterým jsem jako malá holka poznávala okolí svého bydliště. Bylo to úžasné dobrodružství, za které zpětně svému tatínkovi moc děkuji. Škoda, že zemřel dříve, než se narodily moje děti.

 

Praha 10, to ale není jen sídliště.

Každá čtvrť na desítce má své hezké stránky, protože tato městská část je velmi různorodá. Na Zahradním městě, na sídlišti Skalka nebo v Malešicích je spousta zeleně. Část desítkových Vinohrad zahrnuje vilu Karla Čapka – našeho nejvýznamnějšího spoluobčana. Vršovice jsou tradiční čtvrť, která v posledních letech roste do krásy. Bohdalec a Slatiny jsou místem, které čeká zajímavá budoucnost. V Dubči a Štěrboholech má člověk pocit, že odcestoval na venkov mezi pole a lesy. Zároveň se tyto městské části rychle rozvíjejí – což samozřejmě ne vždy je ku prospěchu jejich obyvatel. Developeři často postaví domy bez toho, aby se podíleli na zlepšení komunikací nebo navýšení kapacity školek a škol. Ne vždy staví takové budovy, které by zapadly do okolní zástavby.

 

Co vám na Praze 10 vadí?

Já mám s Prahou 10 spojené spíš pozitivní události a vjemy, mám to tady ráda. Nejbolestivějším vředem Prahy 10, Dubče a Štěrbohol je samozřejmě tranzitní, především kamionová doprava. Štěrboholská radiála a Jižní spojka jsou neuvěřitelně dopravně zatížené, což přináší hluk, prach i optickou bariéru mezi severem a jihem desítky. Praze 10 prospěje přesunutí kamionů na modernizovanou železnici a zejména na vnější silniční obchvat města. Tento obchvat musí vyřešit jak problémy Zahradního města nebo Skalky, ale především každodenní dopravní kolaps ve Štěrboholech a Dubči. Nesmí jen přenést zátěž na jiné obyvatele. Jak v případě rekonstrukce trati Hostivař–Vršovice, tak k tématu silničního obchvatu jsem v Senátu interpelovala pana ministra dopravy Dana Ťoka.

 

A závidíte něco okolním městským částem?

Každá část metropole má něco do sebe a Praha 10 patří k příjemným místem pro život. Ale pokud bych měla možnost proměnit desítku, přála bych jí širokou řeku s náplavkou. Na břehu Hamerského rybníka v Záběhlicích je vidět, jak to na takovém místě žije. Břeh vodní plochy je ideální místo pro trávení volného času, prostorem, kde by se daly pořádat trhy, kulturní akce, lidé by se tady mohli potkávat. A své dceři-veslařce bych pak přála aspoň dva kilometry rovné široké řeky pro pravidelný trénink 😉

 

Váhala jste, zda v říjnových volbách obhajovat senátorský post?

Víceméně to bylo jasné rozhodnutí. Mandát v roce 2014 jsem získala v doplňovacích volbách na dva roky (celé senátní volební období je šestileté). A to je opravdu velmi krátká doba na to, aby se dalo stihnout vše, co jsem si naplánovala.

Jsem pozitivní člověk, místo prázdné kritiky a osočování ostatních se snažím prosazovat takové věci, které prospějí občanům. Mám hodně věcí rozdělaných, mám představu, jak bych chtěla mandát využít, ale k tomu potřebuji více času. Pro představu, legislativní proces od návrhu zákona po jeho schvlálení trvá rok a déle. Mám připravený dlouhý program kroků a cílů na příštích šest let. Mám dvouleté praktické zkušenosti ze Senátu, díky kterým vím, jak své plány prosadit.

 

Tím, že jste zvolena za desítku, obhajujete v první řadě její zájmy?

Ve vysoké politice se samozřejmě schvalují se zákony, které platí pro celou Českou republiku, ne jen v jedné městské části. To je třeba problém aktuálního nápadu některých senátorů povolit u cyklistů jedoucích po menších silnicích až 0,8 promile alkoholu. Rozumím tomu, že provozovatelé tzv. vinařských cyklostezek na Moravě by to uvítali, ale tento velmi vysoký limit alkoholu v krvi má platit v celé republice!

Díky desetileté zkušenosti z komunální politiky v Praze 10 jsem schopná se na zákony dívat praktičtějším pohledem – vidím nejen písmenka a paragrafy, ale i to, jak nové nařízení pomůže nebo zkomplikuje život obcí a lidí. Díky působení na radnici Prahy 10 si můžu jednoduše ověřit, jak Senátem schválené zákony ovlivňují běžný život. A na základě toho mám možnost se rozhodnout, jak hlasovat a jaké pozměňovací návrhy předkládat.

 

Považujete za výhodu, pokud má senátor vazbu na města, obce a městské části?

Cesta do Senátu z komunálu je jednoznačnou výhodou – sama jsem prošla opozicí, koalicí, učila jsem se komunikaci s politickými protivníky i partnery, musela jsem prosazovat své zájmy a najít pro ně podporu. Z toho všeho těžím v Senátu. Mockrát jsem využila zkušenost z komunální politiky, věděla jsem, co je v zákonech brzdou, co je třeba změnit, co jak funguje. Když zákonodárce pracuje na zákonu, byť to myslí dobře, něco nemusí domyslet, pokud mu chybí tento náhled do reality. A praktická zkušenost, jak funguje obec, co jí pomáhá, co jí škodí, reakce od obyvatel Prahy 10, to je zkušenost k nezaplacení, která mi ve vysoké politice velmi pomáhá. Kolegové, kteří tuhle zkušenost nemají, jsou v nevýhodě.

 

Jaké byly uplynulé dva roky v Senátu? Co vás třeba zaskočilo, překvapilo?

Třeba to, že zatímco Poslanecká sněmovna má neomezený čas na schvalování zákonů, v průměru tam legislativní proces trvá rok. Senát má pouhých třicet dní na to, aby se vyjádřil a případně něco pozměnil. Tak kratičká doba je hendikepem, jsme tlačeni časem, nemáme možnost si se zákonem vyhrát a vypilovat jej. Ku prospěchu věci by myslím bylo, abychom měli alespoň dvojnásobně dlouhou dobu. Taky pro mě byla překvapující šíře témat, v jakých se musíte před hlasováním zorientovat. Třeba na srpnové schůzi jsme měli mj. zákony o místním referendu, o drahách, o auditorech nebo mezinárodní smlouvu s Turkmenistánem.

 

Můžete zmínit případy, kdy jste využila vazbu na Prahu 10 v Senátu?

Jsem ráda, že se mi podařilo pozměnit novelizaci zákona o pozemních komunikacích, kde měly být schváleny kroky, které by nám všem uškodily. Konzultovala jsem je s místními občany i zaměstnanci úřadu v Praze 10. Aktuálně třeba podporuji občany Prahy 10, kteří jsou velmi aktivní v iniciativě proti bezhlavému provozu vodních skútrů na přehradách. Před časem kvůli lidské bezohlednosti zemřela mladá dívka a několik občanů, kterým není lhostejný život mj. u Slapské nebo Orlické nádrže, se angažuje k obnovení regulace vodních skútrů. 15. září je doprovázím na schůzku s panem premiérem Bohuslavem Sobotkou a doufám, že pro příští léto už budou platit jasná pravidla.

A připomenu ještě jeden příběh s dobrým koncem. Maminka mé bývalé kolegyně z práce je zaměstnankyní České pošty v Malešicích. Zaměstnanci tu chodí na noční služby v třídírně a na málo osvětlené a zarostlé cestě došlo k několika přepadením. Kolegyně mi to zavolala, já jsem obratem kontaktovala vedení pošty, během jednoho dne jsme se sešli s členem managementu a během pár dní byla cesta osvětlena, prořezána a zabezpečena proti útočníkům. Nebyl to žádný zákon, žádná vyhláška, ale byla pro praktická a rychlá pomoc poštovním zaměstnancům z Malešic.

 

Zmiňujete, že máte nějaké věci rozpracovány. Pokud v říjnových volbách uspějete, na čem budete pracovat?

Jsou to velké věci i zdánlivé maličkosti. Z velkých věcí podporuji výstavbu vnějšího obchvatu Prahy mezi dálnicemi D1 a D11. Běžně nejsem nadšencem pro dálnice, ale tato silnice jako náhrada Jižní spojky a Štěrboholské radiály je nezbytná. Podpořím železnici a stavby nových tramvajových tratí, které jsou mnohem ekologičtější než auta nebo autobusy. Nezdá se to, ale kolejová doprava je díky naším zákonům ve velké nevýhodě proti silnicím. Pevné mantinely musí dostat developeři, kteří nesmí stavět jen pro svůj zisk, ale kteří se musí spolupodílet na výstavbě silnic, školek a škol… Na základě zkušeností z záplav na Botiči v roce 2013 chci navrhnout zcela nový systém protipovodňové ochrany včetně jejího financování. Budu hlasovat pro výrazné omezení zabijáka svobodného podnikání – elektronické evidence tržeb. Dotáhnu do konce společnou snahu poslanců a senátorů o zákaz novodobých mučíren – tzv. kožešinových farem. A zdánlivě drobné radosti? Chtěla bych podpořit sport hendikepovaných mj. založením ženské soutěže v tenisu vozíčkářů. Moje kamarádka z dětství, se kterou jsem hrávala házenou v TJ Astra, je dnes na vozíku. Jmenuje se Laďka Pořízková. Stále bydlí na desítce, je nejlepší českou tenistkou na vozíku, ale aby mohla stoupat v tabulce, musí kvůli neexistenci české soutěže cestovat pro potřebné body do zahraničí…

 

Nezpochybnitelný fakt je, že lidé nevěří politikům. Proč to tak podle vás je?

Změnit tohle může jen každý jednotlivý politik svým vlastním přístupem, tím jak politiku dělá, jak ji chápe. Já mám od té doby, co se působím na radnici, veřejné telefonní číslo a e-mailovou adresu. Moji voliči a i ti, kteří mě nevolili, se na mě mohou obrátit, mohou mi zavolat, napsat, navštívit mě v mé senátní kanceláři na Kubánském náměstí. A zkušenost mám takovou, že jsem nikdy nemyslela na to, že bych číslo stáhla. Naopak je fajn, když mám zpětnou vazbu od veřejnosti. A takovými drobnými kroky lze politiku vylepšovat. A potom je to samozřejmě dodržení slibů.

 

Další fakt je, že je v české politice málo žen. Je to chyba?

Bylo by dobré, aby bylo zastoupení mužů a žen v politice vyrovnanější. Protože každé pohlaví, ale i každá věková skupina, řeší jiné problémy, jiným způsobem přistupuje k problémům, přirozené zastoupení všech skupin by samozřejmě bylo lepší. Ve Straně zelených, jíž jsem členkou, ženy prostor mají a máme jich aktivních dost. Zároveň připomínám, že stejně rozdílné potřeby mají např. děti, mládež, lidé ve středním věku a senioři. I z tohoto pohledu by mělo být zastoupení v politice vyrovnanější. Samozřejmě – ne všude je to kvůli zákonům možné. Třeba v Senátu mohou zasedat jen muži a ženy starší 40 let.

 

Proč jste si ke vstupu do politiky vybrala Stranu zelených?

Mám ráda přírodu, snažím se mít ohledy k druhým i k naší zemi. Šance by neměli mít jen draví, mladí, silní a bohatí, kdo je nějak hendikepovaný, měl by dostat pomocnou ruku. Nemyslím si, že smyslem lidské existence je vlastnit horu majetku. Mám respekt k názorům lidí okolo mě. Jsem optimistka ve vztahu k budoucnosti. To je v pár větách můj pohled na život. Ještě připomenu, že do Senátu kandiduji v koalici Strany zelených a České strany sociálně demokratické.

 

Původně jste klinická biochemička. Jak jste se dostala k politice?

Vystudovala jsem klinickou biochemii na zdravotní škole na Alšově nábřeží (a mám velkou radost, že moje dcera se letos rozhodla pro stejnou školu). Deset let jsem pracovala v laboratoři v Motole a Na Homolce. Služby ve dne i v noci. Pak jsem čekala první dítě a napadlo mě využít mateřskou „dovolenou“ ke studiu. Během pěti let jsem absolvovala Fakultu tělesné výchovy a sportu UK, obor tělesná a pracovní výchova zdravotně postižených. V té době jsem podpořila kamarády ze Strany zelených ve volbách tím, že jsem kandidovala na nevolitelném místě. Jenže voliči z Prahy 10 mě jak se říká „vykřížkovali“ na první místo. Tehdy to bylo velké překvapení, ale také závazek. Když se počítaly hlasy, fandila jsem ostatním a vůbec mě nenapadlo, že se mě to také týká…

 

A chybí vám původní profese?

Někdy ano, to nepopírám. Zároveň když dnes přijdu na návštěvu do „své“ laboratoře Na Homolce, některá bych asi už neuměla ovládat. Za těch pár let se vybavení razantně proměnilo.

 

Vy se, jak jste zmínila, hodně věnujete práci s lidmi s hendikepem. Jak jste se k tomu dostala?

Jednak jsem měla k hendikepovaným vždy dobrý vztah, jednak jsem vystudovala sport pro hendikepované na Univerzitě Karlově. Vozíčkářům, nevidomým a dalším postiženým se snažím pomáhat na radnici i v Senátu. Spolupracuji s Alenou Jančíkovou, obdivuhodnou předsedkyní asociace paraplegiků, na projektu startovacího bydlení pro ty, co si při adrenalinových sportech nebo dopravních nehodách poraní míchu a zůstanou na vozíku. V Malešickém penzionu jsme na základě mého požadavku zřídili speciální byty, kde si lidé po zranění zvykají na život s hendikepem. Bezbariérový je i sousední Malešický park, kde je dětské hřiště s povrchem, na který lze vjet na vozíku. Rodič-vozíčkář může doprovodit zdravé dítě až ke kolotoči nebo skluzavce. Zdravý člověk si neuvědomuje, co všechno je pro hendikepovaného bariérou, že i pár centimetrů vysoký schůdeček, vystrčená popelnice na chodníku, širší rozestup mezi dlažebními kostkami, kam zapadne kolečko od vozíku, to všechno je ohromná obtíž.

 

Kde vás mohou lidé potkat?

Najdete mě pravidelně v senátní kanceláři v Litevské 1 na Kubánském náměstí, telefonní číslo přímo do mé kabelky je 724 040 285. Jsem k dispozici každému, který by se mě chtěl na něco zeptat.

 

 

ŽIVOTOPIS

Mgr. Ivana Cabrnochová (1974) – Deset let pracuji pro desítku, deset let pracuji pro vás.

 

Narodila jsem se v Praze 10 na Zahradním Městě. Chodila jsem zde do mateřinky Chmelová a do základní školy v Břečťanové ulici. Až do nástupu na střední školu jsem hrála házenou za TJ Astra. Mám tři děti – dceru a dva syny. Vystudovala jsem střední zdravotnickou školu, obor zdravotní laborantka. Pracovala jsem v nemocnicích Na Homolce (oddělení klinické biochemie) a Motol (oddělení klinické hematologie a krevní transfuze). Během mateřské dovolené jsem začala studovat a úspěšně absolvovala magisterské studium na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, obor tělesná a pracovní výchova zdravotně postižených. V politice jsem aktivní od roku 2006. Díky preferenčním hlasům jsem se dostala do zastupitelstva MČ Praha 10, v letech 2010 a 2014 jsem mandát obhájila. V roce 2014 jsem byla zvolena do Senátu Parlamentu ČR za volební obvod Praha 10, Dubeč, Štěrboholy. Mezi roky 2012–2014 jsem byla zástupkyní starosty pro územní rozvoj Prahy 10, nyní zde působím jako radní.